Redundance procesů
Tento blok začnu pohádkou. Ono to, ale nebyla pohádka, byla to pravda.

V dobách dávných, kdy v naší malé zemi vládl soumrak s rudou září na východním obzoru a počítače tu nebyly ani v plenkách, žil, byl tu rytíř – hrdina. Jmenoval se RPP-16. Pokud měl dobrého panoše (technika), dosahoval v bitvách s draky a jinými pohádkovými (i reálnými) nestvůrami vždy vítězství. Potud tedy ta pohádková část.

RPP-16 (napřed Rýchly Programový Procesor, později Riadiací Priemyselný Počítač) měl 16-ti bitové slovo (sběrnici, procesor, paměť atd.). Obsahoval na tehdejší dobu spoustu převratných technických novinek. Například tkaná feritová paměť (vyvinutá pro tento počítač) se ještě dlouho po ukončení výroby počítače vyvážela do zahraničí pro kosmické programy. To podstatné je, že počítač v nejvyšší konfiguraci – 64k slov RAM, několik vnějších disků 5,25MB, s operačním systémem RTOS 3/5 (RTOS – Real Time OS) byl schopen v reálném čase řídit a v režimu redundance.

RPP16 umožňoval propojení tří až pěti počítačů, které se při řízení mohly vzájemně zastoupit – to je to 3/5.
To je on (v minimální konfiguraci)

Tato mašinka řídila tepelné elektrárny, kaskády vodních elektráren, jadernou elektrárnu, dispečinky rozvodných sítí, hlubinné doly (čidla metanu atd.), výrobní procesy a mnoho dalších aplikací. Pro nás z toho podstatná právě ta redundance – a to se psala sedmdesátá léta minulého století. Přitom každý mobil dnešní doby má daleko větší výkon než tento počítač. Zřejmě tehdy nebyli programátoři líní psát úsporný, efektní a rychlý programový kód (a taky nebyly žádné oknousy).

Je nesmyslné pokoušet se o tvorbu nějaké univerzální šablony redundance řízení procesů. Prostě každá aplikace je odlišná a ty rozdíly jsou mnohdy zásadní. Pokusme se tedy popsat to, co bude společné.

Vždy v tom bude nějaké centrální místo, kde se budou shromažďovat veškerá data a odkud bude vycházet řízení procesu. To i v dnešní době umíme udělat redundantně (i když mnohdy složitěji než to bylo s našim hrdinou).

Redundanci komunikačních kanálů již známe. Tudíž zbývá redundance koncových řídících jednotek (PLC) i redundance jejich připojení. Redundance PLC je určena výrobcem, někteří to umí, jiní ne. S redundancí připojení je situace obdobná. Je dost PLC nebo robotů se dvěma porty, ale místní techničtí zástupci výrobce často netuší co je to redundance, natož aby věděli o protokolu, který ten prvek umí. Potom nezbývá nic jiného, než požádat o pomoc přítele „gůgla“ a vysedět otisk do židle (než se podaří potřebné informace zjistit).

Malá ukázka redundantního připojení PLC z reálné instalace.

Problematiku redundance procesů považuji za jednu z nejsložitějších, nejširších a současně technologicky nejméně jednotnou.

Jak říká kamarád: „Když si nevíš rady, trub na poplach“. Tudíž se v této situaci nebojte obrátit na někoho, kdo ví.
Tím ovšem vzniká problém, jak ho poznat. Tento problém si, ale budete muset vyřešit sami.